Den 4-Ghost Voices
Začátkem dalšího dne, kdy si Hellscream, náčelník Orgrimmaru přečetl dopis, nechal ohraničit hradby a obyvatele zahnal do úkrytů, které měli střežit stráže... Hellscream si mnul ruce a přemýšlel, co se bude dít dál, až alianční armády dorazí k jeho zbořeným hradbám a zaútočí...A přemýšlel, jak je co nejvíce zdržet, aby se mohli připravit na jejich útok... Tušil, že to nebude jednoduché, když zabili Bloodhoofa a roztrhali celou jeho armádu silných mužů na kousky během pár vteřin. Přemýšlel, jestli dokážou ubránit jeho město a získat zpět jeho slávu. To byly ale otázky zatím kladené příliš dopředu.
VEČER-
K večeru se našel oběšený muž před Orgrimmarem s dopisem, na kterém stálo, že když se vracel domů z výpravy pro dříví, jeho domov hořel v plamenech a jeho rodina byla zabita a povalena v troskách domu... Muž svůj žal neunesl a oběsil se... Bylo jisté, co se stalo... první alianční armády dorazily... Hellscreama napadlo, jak by mohl hordské armády co nejvíce zdržet, aby se mohli víc připravit a nastražit více vojáků, opevnit hradby a zahnat lidi do úkrytů.... Vyslal tři skupiny silných vojáků a žoldáků, aby pozdrželi alianční průchod tak, že zaútočí na jejich kempy... nezastaví je to, ale aspoň pozdrží... Armády k večeru vyrazily udělat si kemp šest set metrů od sídla Aliance...a druhý den měli rozkaz zaútočit.
Den 5-The Begin of the End
Vojáků bylo ale víc, než se zdálo... zdálo se, že tam jsou jen dvě skupinky žoldáků, jenže když Horda zaútočila, z hor se vynořily armády všech druhů ras a Hordu smetly za pár vteřin.... Hellscream ihned vydal rozkaz, aby se zbývající jednotky stáhly a nechal poslat dopis do Silvermoonu a všech zemí Hordy, že potřebují jejich nejlépe vycvičená vojska ... a na výpravu poslal s armádami dva taurenské náčelníky, kteří byli velmi vycvičeni v obraně a vedli mnoho vítězných válečných výprav. Několik hodin se vojska seskupovala, až nakonec dorazila a udělala si kemp u řeky, kde byla kryta stromy... Měli rozkaz zaútočit až alianční armády začnou pochodovat k Orgrimmaru přes řeku. Zabít armády a vypálit jejich kemp.
Čekalo se hodiny a armády byly vystaveny neskutečnému vedru a útoku divé zvěře. Když vtom se zvedl vítr a byly slyšet první zvuky aliančních beranidel a vozů, jak se rozjíždějí. Úkol byl jasný...zabít jejich velitele, všechna vojska, vzít zbraně a přilbice a obyvatele, co se najdou, vzít do otroctví jako vojáky. Byla to však sázka...Kdo vybil dříve protivníkův kemp, měl větší šanci, že v rozhodující bitvě vyhraje... a tak si vojska všímala sebemenších detailů.
Naposled zavál vítr a vyrazilo se na pochod.... Vojska pochodovala rovně skrz stromy a jen si přemítala svůj život předtím, než mnozí z nich zemřou pro svou vlast. Bylo předem pravděpodobné, že jdou na smrt a oni to věděli, ale nemohli s tím nic udělat...buď zemřít s městem v plamenech bez jediné šance na ochranu města a nebo padnout za vlast, aby měli víc času a padnout čestně. Vál vítr a pomalu už bylo vidět na vzdálené alianční vojáky, kteří zběsile běželi s meči kupředu. Hordská armáda se zastavila...Taurenský velitel dal pokyn a všichni zabořili pravou nohu kupředu hluboko do hlíny, zakryli se štíty a do každého malého otvoru mezi nimi měli připravený napřažený meč a čekali jen na pokyn, kdy mohou bodnout směrem dopředu... Aliance se nezastavila... armády běžely jako o život a už se blížily...už byly tak blízko...stačil jen pokyn...a vtom se to stalo...Velká armáda se střetla s obrněnými Blood elfy ...Velitel vydal pokyn a všichni naráz sekli směrem kupředu a rozdrtili celou první alianční řadu, poté dali štíty zase před sebe, vyčkali a bodli...a takhle pořád dokola, až byly nakonec vidět jen popadané meče a štíty a krví pokrytá těla aliančních vojáků....Vítr vál směřem k řece a předem volal na hordské vítězství... Všichni zvedli ruku směrem k zapadajícímu slunci a vítězně volali na své vítězství. Mnozí z nich ale také zemřeli...a tak s s lehkým žalem odnesli popadaná těla mrtvých a důstojně je pohřbili. Poté vypálili kemp, zotročili zbývající obyvatele a vydali se směrem k Orgrimmaru. Chránit ho a zemřít tam při poslední bitvě a utkání, které rozhodne o celé jejich budoucnosti.
A co se vlastně událo mezi těmi dny posledního zápisu a dneška? No byly pařáky, takže tak jako všichni ostatní jsem toho měla plné zuby. Takže to jsem se na většinu věcí vykašlala (jednoduše řečeno). No dále mě čekala příprava na kamarádky svatbu, neboť jsem měla jít za svědkyni. Takže jsem musela vypilovat šaty a vše okolo toho. Ale to nebylo všechno. Přece nemohu své kamarádce nedat žádný dárek! Nu což bych jí mohla dát. No jasně nějaký obraz. :-) No jo, ale musí se to hlavně líbit oboum. Ale naštěstí mi na nápad navedl můj soused z lavice, který navrhnul moc hezký obraz. "Zkus nakreslit dva stromy zapletený do sebe," povídá. A tak jsem se pustila do návrhu. Což návrh není až tak těžký vytvořit. Ale jak zjistit jestli se jim to zalíbí. No jasně ještě, že máme facebook. Tak šup šup hodit to da alba a čekat, co se bude dít. A povedlo se! Už vidím jak kamarádka dává like. Což mě potěší, ale ještě víc mě potěší následný komentář k obrázku. "Tohle kdybys měla ve velkym:)) tak víš co s tim:)" Takže já samozřejmě věděla co s tím. :-)
