Protože je červen a v tomto měsíci končí školní rok a tím pádem děti v hlavách už mají prázdniny, vyučující již padají únavou a těší se konečně na volno, pořádají se v tomto měsíci dost často školní výlety. Protože mi nevyšel výlet s šesťákama do IQ parku v Liberci, což bylo určitě fajné, jela jsem na výlet jako pomocný dozor s páťákama. Naším cílem byla indiánská vesnička v Růžové.Ráno to vypadalo, že asi celý den proprší a místo poznávání zvyků amerických indiánů se budeme plavat a brouzdat loužemi. Ale naštěstí toto se nepotvrdilo. Sluníčko se sice objevilo jen vždy na chvíli, ale zase na nás nepražilo a my se necítili jak na grilu. Občas nás osvěžila menší sprška, ale jinak bylo dobře.
Popříjezdu nás hned uvítali indiáni každý z nás od nich dostal pohled na památku. Byli jsme dovedeni k našemu týpí, kde si děti odložily svoje batůžky a trochu posvačily, aby se posilnily na program, který je čekal. V dopolední části děti po vesničce provedly dva indiáni Nobody a Bílý kůň. Oba jim představili různé věci z jejich života. Nejprve se děti byli podívat, jak vypadá pohřbívání u indiánů. Zrovna nedávno jeden ze členů kmene zemřel.Dále se děty seznámili s různými zbraněmi, které indiáni používali. Zbraní bylo nesčetné množství, různých tvarů a druhů. Samozřejmě nesměl chybět tomahavk a puška. Tato část určitě nejvíce potěšila chlapce. Další předměty, které děti shlédly byly různé šamanské pomůcky, hračky malých indiánů a předměty denní potřeby. A protože indiáni jsou čistotní lidé, tak i oni měli koupelnu, viz obr.
Po shlédnutí všeho byli všichni návštěvníci svoláni náčelníkem ke svým týpím. Čekalo nás menší představení, aneb jak to asi tak mohlo vypadat. Děti se seznámili blíže se zvyky a dále se dozvěděli něco o důležitosti Orla bělohlavého a bizona v kultuře indiánů.
Kmen se seznámil s bledou tváří, která se se s nimi spřátelila a dostala jméno Černá brada. Nakonec mu náčelník dal svoji dceru za manželku a tím se upevnilo jejich přátelství. A celý kmen tuto událost náležitě oslavil. Ale napřed bylo třeba rozdělat oheň. Bez sirek a zapalovače to je v celku těžké a je třeba zručnosti. Naštěstí zručný indián se našel a oheň byl rozdělán a mohla začít hostina a svatební tanec.Po pauze čekal na děty odpolední program. V té si procvičili své získané vědomosti. Na všechny čekal malý test, který byl ke konci vyhodnocen a nejlepší družstva získali pěkné ceny. Dále si děti vyzkoušeli, jak bylo těžké střílet z luku na kořist nebo pomocí kopí. Velmi málo jedinců by si ulovilo večeři. Ale určitě by se trénováním tento počet zmenšil. Dále se děti naučily, jak si vyrobit vlastní lapač snů, aby se jim zdály pouze pěkné a pěkné sny. A nakonec se mohli nechat pomolovat od indiánů, aby lépe zapdaly mezi ostatní obyvatele vesničky. A nakonec si vyzkoušely jaké hry hrály indiánské děti.
Výlet byl moc pěkný. Líbil se jak nám, tak i dětem.
Žádné komentáře:
Okomentovat